Do kosmetických zákroků byste se neměli pouštět tehdy, pokud trpíte jakýmkoliv závažným zdravotním problémem. Může jím být například cukrovka, porucha imunity, epilepsie a některá další chronická i akutní onemocnění, která oslabují váš organismus.

A co když se nakazíte krátce před sjednaným termínem operace chřipkou či virózou? V takovém případě to před námi rozhodně nezamlčujte, bude nutné zákrok přesunout.

Náruživí kuřáci by měli svou vášeň před operací omezit, nebo ještě lépe zcela vyloučit.

Zvětšeného hrudníku jsem si poprvé všiml už v pubertě. Bohužel rozhodně nešlo o svaly. Tehdy mě to ještě nějak moc netrápilo, i když musím říct, že nějaká ta nelichotivá poznámka ze strany spolužáků určitě padla. To pravé peklo přišlo až po dvacítce, kdy jsem se dostal do místního fotbalového týmu. Každé společné převlékání v šatně pro mě znamenalo, že jsem se musel s ostatními srovnávat, a to co jsem viděl, se mi vůbec nelíbilo.

Dlouho jsem nevěděl, co za to vlastně může. Jako dítě jsem býval trochu při těle – to už sice dávno neplatilo, ale já si to dával za vinu a doslova jsem propadl cvičení. Jenže to nikam nevedlo. Svaly se mi vyrýsovaly na nohou i na rukou, ale problém nezmizel. Článek o gynekomastii jsem na internetu našel v podstatě náhodou a okamžitě jsem se s ním identifikoval. Teď, o půl roku později, už se cítím úplně jinak.

Zpětně si uvědomuju, jak moc jsem podřizoval svůj život tomu, že jsem se za sebe styděl. Za spoustu problémů s bývalými přítelkyněmi mohl pocit, že se jim prostě nemůžu líbit. Ve skříni jsem neměl skoro nic kromě vytahaných mikin a triček. Ani ten sport mě vlastně se sebevědomím na nule nebavil. Někteří známí si myslí, že jít do zbytečné operace byla hloupost, risk, nebo vyhazování peněz. Oni to ale nepochopí, protože nikdy nezažili, jaké je být jiný než ostatní.